Metodické poznámky a návody

Memorování

Již mnoho let učím na Střední zdravotnické škole v Táboře. Vyučuji český jazyk a dějepis, v aprobaci mám také latinu, kterou učím soukromě, provozuji také webové stránky www.latina-zdarma.cz a www.librilatini.cz či www.italske-knihy.cz K výuce literatury jsem si postupně vytvořila systém, který se mi zdál dobrý - bavil mě i žáky. Postupně mi ale začalo vadit, že se nedostává na nová literární díla. Proto jsme se rozhodli upravit ŠVP tak, abychom dali větší prostor moderní literatuře. Po konzultaci s ministerstvem školství vzniklo rámcové rozvržení výuky literatury takto:

• První ročník: literatura nejstarší až literatura 19. století.
• Druhý ročník: literatura první poloviny 20. století.
• Třetí ročník: literatura druhé poloviny 20. století.
• Čtvrtý ročník: literatura 21. století.

Při postupném zavádění tohoto modelu do výuky jsme narazili na několik potíží:

• nám samým bylo líto některá starší literární díla vynechat
• výuka je postavená na čtení a žáci prostě nestíhají knihy číst
• při přestupu žáka z jiné školy jsme museli nastavit přezkoušení, protože na ostatních školách se 19. století obvykle učí až ve 2. ročníku.
• trochu nám z výuky moderní literatury vypadly směry a proudy - ne že bychom nechtěli, ale zatím nevidíme, jak to udělat, u literatury 21. století nejsou ještě směry a proudy pevně ukotvené - zejména v rozsahu vhodném pro stručnou výuku na SŠ - a druhá polovina 20. století je značně široká, přitom čteme jen některé autory.

Současně jsme ale získali mnoho výhod:

• propojili jsme výuku literatury více s dějepisem, kdy jsme některá témata přesunuli tam (kulturní dějiny, středověcí autoři Hus, Chelčický, život a dílo Komenského) a současně jsme důrazem na literární doklady dějinných událostí zvýšili povědomí o moderních dějinách, na které v dějepise samém není tolik prostoru.
• jsme schopni zavést do výuky téměř okamžitě bestseller, stačí ho přečíst a zpracovat
• rozšířenou výukou moderní literatury jsme si získali srdce žáků - to moje ovšem každý rok v prvním ročníku pláče, když přeskakuji například Danta či Boccaccia...

Postupně jsme ale upustili od dělení třetího a čtvrtého ročníku, protože se ukázalo, že je to komplikované, a zkoušíme, jak bude fungovat výuka rozdělená podle témat či podle historických souvislostí. Tedy postupujeme podle dějinných událostí a k nim přiřazujeme některou z vybraných knih. Ani toto řešení není ideální, protože žáky velmi zajímá druhá světová válka, a proto u ní zůstáváme téměř celý třetí ročník. Když ale vidíte, jak žáci čtou, je to vlastně příjemný pocit.

Jak ve výuce postupuji? Vše se točí kolem konkrétního literárního díla. Na jednu knihu či autora jsem si vyhradila měsíc. Za rok tedy přečteme deset knih, někdy o trochu více. Kolem knihy či autora pak brousíme po uměleckém směru a na jednotlivých částech knihy - delších či kratších ukázkách - si ukazujeme jazykové, obsahové, kulturní zajímavosti. Důkladně se věnujeme rozboru knihy nikoli kvůli rozboru jako takovému, ale aby se žáci naučili pracovat s textem - vidět v něm, číst mezi řádky, zamýšlet se nad tím, proč autor použil ta která slova a co by se stalo, kdyby použil jiná. Konkrétní texty využívám i k opakování gramatiky či pravopisu, obzvlášť ke starší literatuře přidávám různá transformační cvičení - k Niobě žáci například přetvářeli příběh do výroku soudu, dopisu, zprávy z bulvárních novin či sms zpráv. Starší díla čteme v hodinách společně. Dnes už si neověřuji úroveň čtení tím, že čtou žáci v hodině odstavec či dva, ale zadávám jim domácí čtení v aplikaci Teams, která žáka při čtení nahraje - zvuk i obraz. Obecně je schopnost číst u mých žáků velmi malá a pouze jednotlivci umí skutečně číst, ostatní čtou text mechanicky, bez správného frázování, což kromě jiného svědčí o tom, že obsahu textu nerozumí, proto nemůžu zadat přečtení například Medey a očekávat, že to žáci opravdu udělají. Většina by to zabalila již po prvním monologu.

Abych se vrátila k tomu čtení. Přímo v hodině společně z nejstarších děl čteme evangelium podle Lukáše, Medeu, Ovidiovy Proměny: Niobu a Pygmalion, na Shakespearovu Romeo a Julii jsem vytvořila výtah (asi 18 stran), který spolu čteme, podobně jsem připravila také Evžena Oněgina apod. K nejnovější literatuře se snažím trvat na samostatném domácím čtení - nedávám z češtiny žádné úkoly, pouze čtení. I tak si uvědomuji, že ne každý žák knihu dokáže přečíst. Pracujeme tedy s rozsáhlejšími ukázkami. Mám naskenováno pro každého žáka několik stran - obvykle celou kapitolu, někdy víc. Je to různé.

Zjistila jsem, že žáci oceňují, když je dílo složité. Ne mnoho postav nebo odboček od děje, to je stresuje - proto také mnozí odmítají Harryho Pottera - ale děj z prostředí, které sami neznají a jazykově složitější knihy. Ale pozor - musím jim ukázat, jak je číst, vysvětlit, jak k textu přistupovat. Myslím, že to vidí jako detektivku a mají radost, když to, co se jim zpočátku zdálo zcela nepřístupné, najednou získá pevný tvar. Pořád ale platí, že jiní žáci zase potřebují jednoduché knihy. Mám proto ve výběru oboje - náročnou i jednoduchou literaturu.

A jak vybírám knihy, které do výuky zařadím? Mám tři kritéria: musí to bavit mě - budu přece knihu mnoho let učit - žáci se z ní musí něco nového dozvědět, a pokud to jen trochu jde, kniha by měla být jazykově dobře napsaná. Proto v mém výběru nenajdete řadu současných "bestsellerových" českých autorů: knihy o rozvráceném manželství, nechutných sexuálních zážitcích, životní nudě či krizi středního věku prostě nečtu a domnívám se, že i tematicky by to pro žáky nebylo zajímavé. Drobným kritériem je také to, že učím převážně dívky. Sama mám ráda sci-fi, ale s ohledem na své dívčí publikum se s výběrem sci-fi musím trochu krotit. Jazykové kritérium občas porušuji, zejména na výslovné žádosti žáků. Mezi knihy, které jsou podle mě vysloveně špatně napsané, patří třeba u žáků oblíbený Chlapec v pruhovaném pyžamu, nebo mnou zcela nesnesitelný Sudetský dům.

A co maturita? Seznam literatury, který předkládá Cermat, je seznamem, který není přijat širokou učitelskou obcí, současně zákonné požadavky naše rozvržení výuky splňuje (mám na mysli RVP). Ministerstvo školství s naším postupem nemá problém s tím, že žáci mají být seznámeni s existencí katalogu požadavků. Prakticky se jedná o 1 - 2 maturitní otázky, ve kterých by se mohla objevit otázka na literaturu, kterou s žáky aktivně neprobíráme (aktivně znamená, že díla nečteme a nemluvíme o nich víc, než že existují).

A co učebnice? Uvítala bych učebnici, která by nabízela autory, které učíme. Jenomže od té doby, co existuje literární seznam od Cermatu, se učebnice zjednodušují a zjednodušují a vypadávají z nich autoři, kteří v tomto seznamu nejsou. Takže co s tím. Momentálně využívám učebnici od nakladatelství Taktik pro střední odborné školy, protože je jen jedna pro všechny 4 roky. Obsahuje všechny autory ze seznamu a několik těch moderních. Žáci tedy ví, co se po nich k maturitě chce. Mají na to celou učebnici. A ostatní autory se učíme společně s tím, že teorii o autorech žákům umožňuji vyhledávat na internetu - přímo při vyučování samozřejmě. Učí se tím pracovat s různými informacemi a já mám pod kontrolou, co z internetu vlastně vypisují. Samozřejmě pak mám připravené shrnující poznámky. Mým plánem je předložit na těchto stránkách jednak jednoduchý rozbor, který pomůže při přípravě k maturitě učitelům i žáků, jednak nabídnout učitelům úplný metodický návrh, jak jednotlivé autory učit. Zatím jsem ale teprve na začátku, protože přepsat ty tisíce listů papírů, jak se mi za léta nashromáždily, je zdá se úkol na několik životů. Prozatím proto na webu najdete jen více či méně podrobné rozbory knih tak, abyste se tím nemuseli sami zabývat, a mohli jste svoji energii věnovat metodické přípravě a výuce samotné. Jen bych dodala, že všechny knihy zde rozebírané, jsem poctivě a pečlivě přečetla.

A na závěr ještě poznámku k obsahu webu: stále ho tvořím, pokud mi chcete metodicky či obsahově něco sdělit, napište mi: jedlickovalenka@email.cz , a pokud byste mě chtěli finančně podpořit, můžete poslat příspěvek na účet 78-1226100287/0100.